Můj básnický blog
Osobní blog o poezii a jejím kouzlu.

Poems

Prokletí

Bušící srdce otřásá mnou v oheň a žár. Když oči vidí, jaký je život krása a dar, Neb slunce svítí a láska má žilou protéká, Neb amor lásku mou rozžehnal. Ach, pro tebe má lásko, můj poklade, Do smrti mé srdce bít nepřestane, Neboť ty jsi tím, co v životě schází, Žiji životem, a ne mou smrtí. V slunečný den, kdy nebe je modré, koukám, Na tebe pod mořem mraků, na louce zázraků, A vím že jsem svědkem zjevení, Ty šlechetná krásko mé prokletí.

Pouť

Od narození do narození, plave řekou bez konce, proudem utrpení bezmocně, dokud nedojde štěstí.

Hlas duše

Kdo v nitru je zatracenec, nevidí před sebe, nevidí nic. Když otevře oči, uvidí zas Kdo neslyší svůj hlas, Ten slyší jen čas.

Lidskost

Bez temnoty není světla. Bez zimy není tepla. Člověk je dobrý i krutý. Život je plný krutosti. Svět potřebuje více laskavosti a lásky. Proč lidé, tak krutí více než dobří. Plní svá srdce nenávistí a bolestí . Není třeba hledat míru v duši. Klid a štěstí jsou přímo před námi. Zrak zahalený zlostí. Brání pravdě a cnosti. V člověku roste jen hamižnosti.

Zář duše

Duše září dobrotou. Tělo plní se duší laskavou. Ten, kdo pozná znamení. Brzy dojde osvícení. Není třeba se namáhat. Stačí jenom duši poslouchat. Ten, kdo pozná znamení. Ten dojde prozření . Hněv a závist už nejsou. Pokud loďky klidu tělo přes práh přenesou. Pýcha a zášť mizí. Neb duše probuzení se nabízí.

Koráb

Koráb plavící se nekonečným mořem písku, plave jako myšlenka kosmem bez hvězd. Jeho ponořená příď splývá ponořena v propasti dějin s podstatou života. Po epochy a eony plující v neměnném světle hvězd a snových balad dob dávno minulých, zapomíná na to, jaké je to být.

Spátky na horu